Martina France mrzí další ztráta. Chválí však fanoušky a popsal nám svoji dosavadní kariéru

Obrázek uživatele HC Rodos

Také po utkání v Letňanech se nám pro pozápasový rozhovor podařilo z pomyslného klobouku vytáhnout jméno hráče, který měl na výsledku svůj nemalý podíl. Jedenadvacetiletý obránce MARTIN FRANC je odchovancem našeho klubu a kdo jeho hokejový život před touto sezonou dlouho nesledoval, bude jistě za delší povídání rád.

Martin se totiž nejen ohlédl za středečním utkáním, zároveň prozradil, kde všude se v posledních letech na bruslích toulal.

Do Letňan jste jeli pro tři body, vezete dva. Jste s jejich ziskem spokojeni nebo vás spíš štvala ztráta výhry v normální hrací době?

Po vítězném zápase s týmem Řisut byl náš cíl i v Letňanech jednoznačný. Chtěli jsme si odvézt tři body, takže nás výsledek víc mrzel než těšil. Měli jsme vítězství nadosah a v posledních pěti minutách jsme ho úplně zbytečně ztratili. To se prostě nesmí stávat.

V zápase jste byli aktivnějším mužstvem. Domácí se ale pořád střelecky drželi. Kam bys zařadil výkon mužstva, co se týče kvality a nasazení?

Řekl bych, že náš výkon byl v Letňanech velmi slabý. Říkám to i přesto, že jsme to nakonec dotáhli do vítězného konce. První třetinu jsme vůbec neplnili to, co jsme si řekli a co stále trénujeme. Od druhé dvacetiminutovky jsme převážně hráli v útočném pásmu. Co je jasné, určitě bychom měli zlepšit důraz v předbrankovém prostoru. Ty šance tam totiž byly.

REPORT UZ UTKÁNÍ HC LETCI LETŇANY vs. HC RODOS DVŮR KRÁLOVÉ NAD LABEM NAJDETE ZDE!

Co tebe ale určitě potěšilo, to byl další vstřelený gól. Pokud se nepletu, v sezoně už čtvrtý. Jsi rád, že se ti v našem týmu střelecky daří?

Určitě jsem za to rád a o to větší radost mám, že má branka přispěla ke středečnímu vítězství. Ale těmito góly to pro mě nekončí, budu se snažit dál, aby branka z ledu Letňan nebyla mou v této sezoně poslední.

Jak bys vůbec popsal svůj návrat do Dvora Králové? Fanoušky HC Rodos určitě potěšilo, že mohou v kádru vidět dalšího odchovance. Dlouho jsi tu ale nebyl.

To je pravda, už je to dlouhých dvanáct let, co jsem tu naposledy hrál za mládežnický tým. Také proto jsem měl pro letošní sezonu jasnou volbu, vrátit se právě „domů“ do druhé ligy.

Jak říkáš, ty jsi hokejový Dvůr opustil ve dvanácti letech, kdy jsi zamířil do Hradce Králové a pak Pardubic. Co ti působení v tamních mládežnických týmech dalo? Co se ti nejvíc vybaví z hokejových zážitků ve městě perníku?

Nejdříve jsem působil tři roky v Hradci Králové a v sedmé třídě jsem odešel do Pardubic. Podle mě každá zkušenost, ať už s novým týmem nebo trenéry, je pro něco dobrá. Nejvíc asi mohu vzpomínat na titul mistra České republiky v 7. třídě a pak i titul vicemistra o rok později. Mimochodem, v té době jsem hrát v jednom týmu třeba s dnešním spoluhráčem Dominikem Duškem (usmívá se).

V Pardubicích jsi odehrál pět sezon a pak se odstěhoval do další tradiční hokejové bašty Litvínova. Co tě tam v roce 2015 přivedlo?

Tehdy mi přišla nabídka od Roberta Reichla a po domluvě agenta a obou klubů jsem přestoupil do již zmiňovaného Litvínova. Byla to pro mě další zkušenost a výzva.

Samostatnou kapitolou je oblékání reprezentačního dresu. Prozradíš něco víc?

Tak pro každého hokejistů je asi vždy to nejčtenější oblékat tento dres. Já v reprezentaci působil od výběru šestnáctiletých do výběru osmnáctiletých. Bohužel před mistrovstvím světa jsem se zranil. I tak ale pro mě byla obrovská zkušenost nakouknout do světa mezinárodního hokeje.

Do dospělého hokeje jsi poprvé nakoukl až letos. Nejprve několik zápasů za prvoligovou Kadaň, pak hurá domů do Dvora. Jak náročný je pro tebe přechod z mládežnického hokeje do toho mužského?

Popravdě jsem rád, že jsem už vyšel z mládežnických soutěží. Toto je věc, kterou si musí projít každý hráč a pro každého je to jiná zkouška. Dospělý hokej je více o síle a o hlavě, takže mě to určitě vyhovuje víc.

Potkal jsi i tady ještě některé hráče, se kterými jsi před těmi přibližně deseti lety hokejově vyrůstal?

Pokud se dobře pamatuji, tak už jsou to pouze Štěpán Sedláček a Denis Kozák, který se mnou chvíli působil i v Hradci Králové.

A  pokud se dobře pamatuji já, táta tě kdysi doprovázel i na fotbal. Bylo pro tebe tehdy těžké rozhodnout se, který sport budeš preferovat?

Toto rozhodnutí jsem musel učinit v době, kdy jsem odcházel do Hradce. Už nešlo hrát oboje, ale nebylo to pro mě nic těžkého. Přesto mám dál i fotbal rád.

Vraťme se na závěr k aktuální sezoně. Jak se ti líbí zázemí našeho klubu? Ať už zimní stadion, tréninkové podmínky, jejich kvalita či podpora fanoušků…

Pokud si dobře pamatuji, tak od doby, co jsem tu nehrál, jsou tu hlavně nové kabiny, což je určitě příjemné. A podpora fanoušků tu byla vždycky, už když jsem jako malý kluk chodil fandit. Musím ale říct, že jsem až překvapen, kam až s námi náš fanklub vyráží. Jako třeba do Sokolova a podobné dálky. Vůbec se nebojím poděkovat za celý tým, protože si takové podpory opravdu velmi vážíme. Takové fanoušky nemají mnohdy ani v první lize. No a co se týče tréninků, tak jsem určitě spokojen.

A co kvalita druhé ligy? Překvapila tě něčím? Jak vnímáš sílu dvorského kádru? Existuje naděje, že bys tu vydržel i v další sezoně?

Byl jsem mile překvapen, druhá liga se za poslední dobu velmi zvedla. Náš tým vnímám jako velmi silný, jen to bohužel vždy nedokazujeme na ledě. Vůbec nedokážu odpovědět, co se bude dít příští sezonu, na to je ještě hodně brzy.

Troufnu si odhadnout, že tvým největším fanouškem je táta, který s tebou prožívá minimálně každý domácí zápas. Jak vnímáš podporu rodičů v tvém hokejovém životě?

Tak to je asi trefný (smích). Ale celá má rodina mě podporuje už od mala, ať už sourozenci nebo rodiče. Mnohdy se mi museli všichni přizpůsobovat a jsem jim za to všem velmi vděčný. Snad jim to jednou oplatím.

 

Tags: