Ondra Hamerský: „Na jednu stranu se moc těším, na druhou si uvědomuji, že je konec“

Obrázek uživatele HC Rodos

Závěrečný duel sezony ve středu večer na královédvorském zimáku nabídne jednu velkou událost. S dlouhou hokejovou kariérou se oficiálně rozloučí místní legenda ONDŘEJ HAMERSKÝ.

Dvorský rodák dres našeho klubu oblékal hromadu sezon a jako jeden z mála hráčů stihl působit i v Trutnově a ve Vrchlabí, mimochodem pokaždé po boku parťáka a kamaráda Patrika Fořta.

V tradiční přestávkové soutěži v házení pukem dostanou diváci příležitost vyhrát Ondrův podepsaný dres. Účast v soutěži bude pro tentokrát v hodnotě pouhých čtyřiceti korun.

Ondro, během letošní sezony ses rozhodl ukončit svoji dlouhou hokejovou kariéru. Co tě k tomu vedlo a bylo těžké se definitivně rozhodnout?

Já už chtěl končit po sezoně minulé, ale majitel klubu mě přemluvil, abych ještě rok zůstal a mužstvu pomohl. Začátek byl, jaký byl, nebylo to optimální a mě se dostavila bolest zad, kterou má dodnes, Celkově to nebylo ono. Samozřejmě to bylo těžké a hodně dlouho jsem své rozhodnutí zvažoval. Hrál jsem přes bolest, ale pak sem si řekl „neblázni, stejně už tomu týmu nemáš co dát“. Už to není jako dřív, kdy sem hrál za Vrchlabí se zlomenou rukou (usmívá se).

Vzpomeneš si ještě na své první hokejové krůčky? Kdo tě ke sportu přivedl a věděl jsi tehdy hned, že tě hokej bude bavit?

Bylo to v šesti letech v Mladé Boleslavi a přivedl mě k hokeji táta. Hrál jsem nejdříve za tamní B tým, ale postupně jsem se zlepšoval a už u toho zůstal. Pak jsem si zahrál i s takovými jmény, jako Radim Vrbata nebo Václav Pletka. Vyhráli jsme postup do extraligy juniorů a dodnes na to vzpomínáme.

Ty jsi pak během těch několika let vystřídal řadu klubů. Na které působiště vzpomínáš nejradši a kterou kapitolu považuješ za svůj vrchol kariéry?

Když jsem začínal hrát ve Dvoře, bylo to ještě na otevřeném stadionu. Zahrál jsem si tady se spoustou dobrých hráčů. Dvakrát se nám tu povedlo postoupit do druhé ligy. Přiznám se ale, že vůbec nejraději vzpomínám na Vrchlabí. Tam se mi dařilo asi nejvíc a dodnes tam na mě vzpomínají. Myslím, že mě tam i mají rádi. Takřka stejně hodnotím éru za Vasila Teodoridise, jen s tím rozdílem, že už to pro mě bylo na sklonu kariéry a bohužel to pro mě končí.

Velkých vítězství jsi tedy zažil opravdu hodně.

Je to tak. Čtyřikrát se mi s týmem podařilo vyhrát krajský titul, čtyřikrát postoupit do druhé ligy, jednou se povedlo velmi pěkné třetí místo ve druhé lize. Bylo toho hodně a rozhodně mám na co vzpomínat.

Jak jsi už řekl, s hokejem jsi začal v Mladé Boleslavi. Co tě přivedlo zpátky do Dvora Králové?

Narodil jsem se tu, oba rodiče odsud pocházejí, respektive táta z Nemojova. Tak mě to sem nějak táhlo. Byly situace, kdy jsem si vyčítal, že jsem to někam nedotáhl. Myslím do extraligy. Ale to přešlo a něco jsem s hokejem taky zažil.

V Podkrkonoší jsi jedním z mála hráčů, kteří oblékli dres všech tří zdejších rivalů. A právě při derby se budeš oficiálně loučit. To je dobře načasované, souhlasíš?

Určitě a jsem za to rád. Děkuji Vasilovi, že mi to takhle umožnil. Ještě lepší by to bylo při utkání s Vrchlabím, ale to už bych chtěl moc (smích).

Hráčská kapitola sice končí, ty ale u hokeje pokračuješ. Jaké budou další sportovní kroky Ondry Hamerského?

Asi bych si nedovedl úplně představit život bez hokeje. Ano jsem ve Dvoře Králové šéftrenérem mládeže a rád bych ruku k dílu přidal i u A mužstva. Rád bych pomohl dosáhnout na zase na nějaký úspěch.

Jak se sám na středeční večer těšíš a co bys vzkázal dvorským fanouškům?

Na jednu stranu se moc těším, na druhou si uvědomuji, že je konec. Příznivcům dvorského hokeje děkuji a respektuji, co tady pro Dvůr dělají. Třeba teď v sobotu ve Vrchlabí to bylo super a klobouk dolů před každým, kdo na utkání vyrazil a fandil. Na druhou stranu je potřeba si uvědomit, že je to pořád jenom sport. Každý by se měl hokejem bavit a ne řešit věci, o kterých kolikrát na sociálních sítích čtu. V malém městě musejí všichni táhnout za jedem provaz. Majitel, město, fanoušek a samozřejmě hráči. Ve Vrchlabí to pochopili, a proto to tam ve všech směrech funguje. Pomalu to začínají chápat i v Trutnově. Když budou hokej v malých městech dělat patrioti, pak to bude fungovat!

PŘI POSLEDNÍCH DOMÁCÍCH ZÁPASECH HC RODOS se naši hokejisté dočkali sympatických ovací nejen kotle, ale i desítek příznivců, kteří po závěrečné siréně vytrvali na svých místech a při vítězném týmovém "kolečku" dvorským hráčům ještě jednou zatleskali. Jak v pozápasovém rozhovoru přiznal obránce Vojta Faltys, ve Vrchlabí zažil nejdelší děkovačku v životě. POJĎME SI ZÁVĚR SEZONY UŽÍT TENTOKRÁT VŠICHNI. Budeme rádi, KDYŽ NA SVÝCH MÍSTECH VYDRŽÍTE těch pár chvil po utkání a SPOLEČNĚ NAŠEMU TÝMU PODĚKUJEME za celou sezonu. Sezonu, ve které jsme i přes ztracený postup do play off sledovali řadu skvělých druholigových zápasů. DÍKY!

Na dnešní derby zvou v rozhovoru pro Krkonošský deník brankáři Jan Janský a Patrik Ašenbrenner -> ČTĚTE ZDE!

Tags: